A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Mexiko - Průvodce

Stejně, jako je velká rozloha Mexika, je bohatá i jeho kultura. Staletí působení starých indiánských kultur, španělská kolonizace… to vše tvoří neskutečně pestrou kulturní mozaiku. Docela mně udivovalo, jak mohou být zdejší lidé natolik silně věřícími křesťany a zároveň se řídit tradičními indiánskými zvyklostmi. Je to něco naprosto fascinujícího, co jde z lidí na ulicích doslova cítit…

Víra a křesťanství

Mexičané jsou silně věřící lidé, často chodící do kostela. Jen málokdo je zde ateistou. To je spojeno s jistou konzervativností v jejich smýšlení. Na druhou stranu, málokdo si spojí věřícího člověka se silně potetovaným Mexičanem. A přece ano. Obrázek chlapíka, jehož jednu paži zdobila tvář Ježíše Krista, druhou Panna Marie Guadalupská a na krku se mu houpal masivní kříž, se mi vryl hluboko do paměti.

Co se křesťanství týče, je zde velmi silný kult zmíněné Panny Marie Guadalupské. Bývá nazývána Matkou Mexika, „Nuestra Señora de Guadalupe“ nebo „La Virgen de Guadalupe,“ je ikonou, ke které se modlí snad každý Mexičan. Jejími obrazy je zdobeno mnoho zdí, aut, domů, dokonce jsem se setkala i s podvodní svatyní v Acapulcu. Ta má chránit námořníky na cestách. Basílica de Guapalupe v Mexico city patří k nejnavštěvovanějším křesťanským svatostánkům na americkém kontinentu. Míra uctívání této ikony je fantastická.
Kde se tento kult vzal? Krátce po příjezdu Španělů, v roce 1531 se jistému indiánovi jménem Juan Diego zjevila na území Tenochtitlánu (dnešního Mexico city) postava tmavé pleti se svatozáří, která mu řekla, že je soucitnou matkou celého jeho národa, věčnou Pannou Marií, která ochrání jeho národ. Juan Diego běžel povědět místnímu knězi, co se mu přihodilo, ten mu však nevěřil. Dalšího dne se mu Panna Marie opět zjevila a naléhala, ať ke knězi promluví jejím jménem, jménem Panny Marie, Matky Boží. Kněz tedy prohlásil, že mu uvěří, až když přinese nějaký artefakt od této ženy. Zároveň poslal s Juanem Diegem několik svých zástupců, aby věděli, s kým se stýká.

Další den strávil Juan Diego u svého umírajícího strýce, který jej prosil, ať sežene kněze, že se jeho čas blíží. Ještě před úsvitem se Juan vypravil na svou cestu, snažil se nevnímat Pannu Marii, spěchal za knězem. Ona se jej však otázala, kam kráčí. Pověděl jí to a ona mu sdělila, že jeho strýc se již uzdravuje. To byl první léčitelský zázrak spojovaný s osobou Panny Marie Guadalupské. Zároveň Diegovi přislíbila i artefakt prokazující její existenci. A skutečně, dalšího dne šli spolu natrhat květiny, které pak zabalené v kabátci donesl Juan Diego knězi. Květiny vysypal z pláště, a na něm se náhle zjevil obraz Matky Boží. Bylo to 12. prosince a od té doby se v tento den koná mnoho poutí. Zajímavé je, že dnešní chrám zasvěcený této ikoně stojí na místě, kde kdysi stávala Aztécká svatyně.

Při návštěvě Mexika tedy počítejte se skutečně silnou vírou místních. Nepočítejte však s tím, co znáte z Evropy. Ne, zdejší křesťanství má zvláštní nádech.

Prastará mytologie

Ačkoliv je Mexiko silně katolickou zemí, dodnes zde nalezneme ducha starých legend a kultů. Obzvláště obyvatelé indiánského původu často vnímají křesťanství lehce smíšené se starou mytologií, která měla celý pantheon božstev a bůžků, kterým se přinášely rozličné oběti. Vyjmenovávat všechna božstva, která se v mexické mytologii objevovala, by bylo docela obtížné.
Osobně mě nejvíc zaujal kult opeřeného hada Quetzalcoatla pocházející z Aztécké kultury, možná dokonce od prastarého národa Olméků. Opeřený had měl jako božstvo v kompetenci moudrost a zastupovala jej vrstva kněžská, která se tedy automaticky považovala za nejmoudřejší. Spolu s dalšími třemi bohy, Huitzilopotlem, Kolibříkem jihu, Tezcatlipocem, Dýmajícím zrcadlem a Tlalocem, tím, který dává rostlinám klíčit, měli rozděleny čtyři světové strany. Bílý opeřený had, nositel světla a moudrosti byl vládcem západní strany.

Tento mýtus vedl k zajímavému objevu. Když Hernán Cortés dorazil k mexickým břehům, začaly se na něm projevovat některé příznaky postupujícího věku. Jeho vlasy měly stříbřitou barvu a on sám nepatřil mezi snědé jedince. A tak jej kmeny Aztéků v čele s vládcem Montezumou začali považovat za posla od samotného Quetzalcoatla. Docela osudová chyba, když uvážíme, že Aztékové čekali od Quetzalcoatla přesně opačný čin, než zánik jejich kultury.

Na mnohých aztéckých památkách dodnes můžete spatřit reliéfy připomínající hada nebo jiné z posvátných zvířat. Je zvláštní, že zatímco pantheon bohů evropských se sestával zejména z lidských božstev, ve střední Americe tomu bylo přesně naopak. Při návštěvě komplexu Teotihuacan mě obzvláště zaujaly názvy, jako „chrám opeřených mušlí, chrám jaguářích bojovníků či Quetzalpapalotův chrám, tedy chrám boha ohně.“

Mayská civilizace

Mayská civilizace je na tom s božstvy podobně. Stvořitel Quetzalcoatl je zde nahrazen Kukulkanem a opět se zde setkáme s velkým množstvím přírodních božstev, jako je bohyně padající vody, Huracan, bůh bouří (odtud pochází slovo Hurikán), noční jaguár, jaguár se sladkým úsměvem… Mayové měli dokonce božstvo pro sebevraždu.
Zobrazení božstev a všechny artefakty doslova hýřily barvami a to zůstalo mexické kultuře, ačkoliv teď již kristianizované, dodnes.

Fiesty

Každý den je co oslavovat. Taky znáte tohle přísloví? Mexičané se jím řídí docela důsledně. Pokud pojedete do Mexika, je docela pravděpodobné, že se vám pobyt prolne s datem nějakého svátku. To je pak zvláštní podívaná. Celý národ jakoby se odebral vstříc odpočinku, zaplaví všechna možná letoviska a jde si užívat. Města zároveň obléknou zeleno-bílo-červený háv národních barev. K dostání jsou různá mávátka a pentle v těchto barvách. Jimi si můžete ozdobit cokoliv vás napadne. Místní to tak dělají. Potkala jsem třeba dívenku, která měla na obou tvářích vyvedená srdíčka v národních barvách.

Oslavy v mexickém stylu jsou bujaré a do noci trvající. Všechno září, všichni se veselí… Bohužel tyto radovánky provází jedna nepříjemná věc. Pokud se rozhodnete cestovat v období některé ze siest, budete mít problém s ubytováním i dopravou. Vše se musí zařídit hodně dopředu, jinak se nepohnete z místa. Přeplněné jsou hotely, ubytovny, letadla i autobusy. Jako kdyby se celé Mexiko dalo do pohybu. Nicméně se nenechte odradit, lidí je sice všude hodně, ale horší než v hlavní turistické sezóně to není.

Možná by nebylo od věci zde nejznámější fiesty zmínit… Velikonoční týden Semana santa se odehrává tradičně, jak už sám název napovídá, okolo velikonoc. Trvá asi týden a za tu dobu se silně věřící Mexičané scházejí u kostelů a ubírají se po stopách Kristových. Docela zajímavým způsobem se zde prolínají domorodé a křesťanské tradice, ostatně jako při většině církevních svátků. Krom toho můžete vidět pálení Jidášů z lepenky a je také zvykem polévat kolemjdoucí vodou, takže se příliš neděste.

Tradičně nejživější jsou oslavy kolem Oaxaky, ve vnitrozemí a na jihu Mexika.

Slavnosti Nanebevzetí Dia de la Asunción oslavují nanebevstoupení Panny Marie, které je doprovázeno mnohými procesí a květinovými koberci. Rušné oslavy se odehrávají zejména v Huamantle, kde jsou do ulic vypouštěni býci. Tyhle slavnosti se konají zhruba v půlce srpna.

Den nezávislosti El Grito - pokud se v Mexiku budete vyskytovat v půlce září, zjistíte, že se celá země oblékla do národních barev. Patnáctého září se totiž slaví Den nezávislosti, den kdy se Mexiko oprostilo od španělské nadvlády. Po celé zemi září na obloze ohňostroje a z rádií a televizí se ozývá prohlášení prezidenta republiky. Hudba v tyto dny zní dlouho do noci, konfety jsou doslova všude. Na ulicích při tom potkáváte neskutečné množství lidí převlečených za národní hrdiny.

Z mých postřehů: Mexické vlastenecké cítění spojené s El Gritem je něco fascinujícího. Nejen, že všude vyrostly červeno-zeleno-bílé stánečky s mávátky, tričky a kokardami, do ulic se vyrojily děti školou povinné, které na slunečných terasách malovaly vodovými barvami osvobozenecké výjevy. Tohle je něco co mě docela zaujalo, protože si nevzpomínám, že by se podobné oslavy někdy konaly u nás. Asi nemáme takové bujaré oslavy v povaze. Škoda. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.

Zjevení Panny Marie Guadalupské; Día de la Virgen de la Guadaloupe - vzhledem k tomu, že Panna Maria Guadaloupská je patronkou Mexika, je jasné, že tento svátek rozhodně nebývá opomenut. Nesčetné davy poutníků míří do svatyně v Mexico city, v očekávání, že i jim se jejich patronka v tento den zjeví. Až do rána se zpívají písně a mladí chlapci se převlékají za indiána Juana Diega, kterému se Panna Marie zjevila.

Dni zesnulých; Días des Todos Santos - v Americe se slaví Halloween, u nás chodíme na hřbitovy na „Dušičky,“ v Mexiku jsou to oslavy Dne zesnulých. Stejně, jako se liší naše a americké podání tohoto svátku, liší se i to mexické. Na začátku listopadu ulice zaplaví kostry z papírmašé, hromady květin, krásné cukrové figurky a spoustu dalších artefaktů s výjevem lebek či koster. Hroby zesnulých jsou obkládány květinami, jí se speciální pokrmy, tančí se v maskách. Zkrátka nic co by připomínalo svátky plné smutku. Prvního listopadu se „oslavují“ duše zemřelých dětí, druhého dospělých.

Pokud byste chtěli zažít podobné oslavy, je pro to nejvhodnější střední a jižní Mexiko, kde jsou tyto kulty nejživější.

Hudba

Mexická hudba je něco těžko popsatelného. Tedy alespoň pro mě. Tradiční hudba Mexika samozřejmě velmi připomíná hudbu španělskou, okořeněnou indiánskými rytmy. Nesmíme zapomenout, že se Mexiko již patří do oblasti Latinské Ameriky, což už snadno evokuje latinskoamerické tance. Mexičané mají rytmus v krvi a je to poznat nejenom v jejich hudbě.

Možná to bude trochu zvláštní přirovnání, ale pokud chcete vědět, jaká je mexická hudba, pusťte si film Frida o mexické umělkyni Fridě Cahlo. Hudba, jež doprovází tento film, krásně vystihuje duši Mexika i mexické hudby.

Mexická vlajka (nahrál: admin2)
Mexická vlajka
Prastaré božstvo (nahrál: admin2)
Prastaré božstvo
Mexické umění
Mexické umění
Oslavy
Oslavy
Bazilika Marie Guadalupské
Bazilika Marie Guadalupské
Hřbitov
Hřbitov

Na textu spolupracovala: Průvodce v Cancunu

Poslední editace textu: 24.1.2014 11:24
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA